Bretaň
Do západofrancouzského kraje s názvem Bretaň nás přivedla chuť fotit něco nezvyklého.
Své putování jsme zahájili ve městě Chartres (foto č. 1 a 2 – katedrála Notre-Dame, zapsaná na seznamu UNESCO) a dále jsme pokračovali k jižnímu pobřeží Bretaně - do městečka Carnac. V tomto městečku a jeho okolí naleznete nejznámější a nejrozsáhlejší evropská menhirová pole (foto č. 3 – 5). Carnac je také malebným přístavním městečkem, a tak není nouze o různé lodě a lodičky (foto č. 6 – 9).
Další den, teď již na severu poloostrova, nedaleko městečka Binic, jsme nejprve zkoušeli fotografické štěstí na místním pobřeží (foto č. 10 – 12). Odpoledne jsme se přesunuli dál na východ - na "Růžové pobřeží“ (Cote de Granite Rose), nedaleko města Trégastel (foto č. 13 – 16). Tato pobřežní oblast se vyznačuje velkými růžovými balvany.
Dalším naším cílem se stalo městečko St. Malo (foto č. 17 a 18). Samozřejmě jsme nemohli vynechat ani druhou nejnavštěvovanější stavbu Francie - katedrálu Le Mont - St. Michel (foto č. 19 – 23), byť poloostrov se již nachází v Normandii. Cestou zpět jsme se ještě zastavili na Cap Fréhel (foto č. 24).
Ráno jsme si přivstali a zajeli se podívat do nedalekého přístavního městečka Binic, kde jsme za ranního odlivu fotili přístav celý zahalený do mlhy (foto č. 25 – 29).
Naší poslední fotografickou zastávkou pak bylo městečko Trébeurden na Cote de Granite Rose a jeho malebné okolí, opět s nezaměnitelnými balvany a majákem z růžové žuly (foto č. 30 – 41).

nazačátek

Dachstein West
Dachstein West - tuto oblast navštěvuju pravidelně a to především v zimě, jsou tu jak klasické sjezdovky, tak i freeride arena a v neposlední řadě i terén pro výpravy na skialpech.
Naší základnou je nečastěji městečko Obertraun nedaleko Hallstatu (zapsaného do seznamu Unesco).

Odkazy na bližší informace z tohoto regionu:

Dachstein West (CZ)
Freeride Arena Krippenstein (CZ)
oblast Gosau (EN)
počasí v rakouských Alpách (CZ)
O městě Hallstatt (EN)
O městě Obertraun (EN)
Zajištění ubytování v regionu (CZ)

nazačátek

Fagaraš
Za výchozí bod pro náš přechod nejvyššího rumunského pohoří Fagaraše jsme zvolili městečko Turnu Rosu, kam jsme dorazili z Prahy vlakem.
Naše cesta vedla ze západu na východ, směrem k cílové chatě Plaiul Foii. Zpočátku cesta vede po stezce k pravoslavnému klášteru a pak se již stoupá na hlavní hřeben Fagaraše, který je cca 70 km dlouhý a výškově neklesá pod 2.000 m. n. m.
Začátek hřebene je travnatý (foto č. 1), na sever vedou příkrá a hluboká ledovcová údolí (foto č. 2 – 4). Směrem ke středu pohoří se terén mění na skalnatý a místy i exponovaný. To platí především o okolí druhé nejvyšší hory Rumunska Negoiu (2.535 m. n. m.); foto č. 5 Negoiu od západu, foto č. 6 – pohled zpět z Negoiu na východ a foto č. 7 pohled dále na východní stranu s jezerem Caltun. Ráno u jezera Caltun (foto č. 8). Foto č. 9 a 10 – pohled zpět na jezero Caltun, vlevo vrchol Negoiu.
Cesta pokračuje dál na východ (foto č. 11), kolem tunelu s transfagarašskou magistrálou až k jezeru Caprei (foto č. 12). Díky snadnému přístupu po silnici je tato oblast Fagaraše hojně navštěvována (foto č. 13 – pohled od jezera Caprei na jihovýchod).
Dalším výrazným bodem je již nejvyšší hora Rumunska Moldoveanu 2.544 m. n. m. (foto č. 14 – vpravo). Cestou na samotný vrchol se ale musí odbočit z hlavní stezky (foto č. 15) a udělat si malou zacházku. Nejvyšší vrchol Rumunska (foto č. 16) a pohled na již přešlou část hřebene (foto č. 17). Pohled na Moldoveanu od východu (foto č. 18 a 19).
Další dny našeho putování nám již nepřálo počasí, ale nakonec jsme dorazili do cílového místa – na chatu Plaiul Foii.
Před odjezdem z Rumunska jsme ještě navštívili městečko Bran se stejnojmenným hradem – prý tu sídlil hrabě Drákula (foto č. 20 – 24).

nazačátek

Jizerské hory
Na fotografiích z Jizerských hor jsou zachyceny především místní potoky. Jedná se o Hájený potok (foto č. 1 a 2), Černý potok (foto č. 3 – 5, 24 a 25), Velký (Černý) Štolpich (foto č. 7 - 14) a jeho vodopád (foto č. 23).
Nedaleko silnice mezi Mníškem u Liberce a Raspenavou se nacházejí Jizerskohorské bučiny, které nabízejí různé možnosti fotografování (foto č. 6 a 22). Fotogenický je i blízký Šolcův rybník (foto č. 20 a 21).
Fotografie č. 15 - 19 zobrazují vrchol Jizery 1.085 m. n. m. a okolí hory zahalené do ranní mlhy.

nazačátek

Norsko
Do Norska jsme přicestovali trajektem z Rostoku a pak jsme pokračovali přes Švédsko a původní kamenný Svinesundský most (foto č. 1), ze kterého je výborný výhled na nově otevřený most tamtéž (foto č. 2). Po návštěvě Lillehammeru a přespání v kempu nás už čekal první NP Dovrefjell s nejvyšší horou Snohetta (2.286 m. n. m.), kterou jsme chtěli zdolat (cesta od jezera na Snohettu foto č. 3 - 5). Tento NP je mimo jiné známý i výskytem pižmoně.
Po nočním přejezdu a krátké cestě člunem po ledovcovém jezeře (foto č. 6 a 11) jsme se vydali na krátkou vycházku (foto č. 7) k druhému největšímu ledovci Norska Svartisen, konkrétně k ledovcovému splazu Austerdalsbreen (foto č. 8 - 10).
Další den jsme absolvovali celodenní trek v NP Rago, který se nachází na hranicích se Švédskem, nedaleko městečka Fauske a je plný divokých skal a krásných ledovcových jezer. Tento NP patří k těm nejkrásnějším, ale současně i nejhůře přístupným NP v Norsku. Tentokrát nám počasí přálo, a tak jsme si tento náročný trek užívali (foto č. 12 - 19).
Následoval další přejezd a trajekt z Bognes do Lodingenu na souostroví Lofoten / Vesteralen (foto č. 20 a 21). Přes neoficiální hlavní město Lofot Svolvaer (foto č. 22) a rybářské městečko Henningsvaer (foto č. 23) jsme dorazili do kempu u městečka Kabelvag (foto č. 24 - 27, 32 a 33). V tomto kempu jsme zažili krásnou podívanou na půlnoční slunce. Další den jsme podnikli krátkou procházku po jižním pobřeží Lofot (foto č. 28 - 31).
Cestou přes typické lofotské mosty (foto č. 34) se dostáváme do městečka Nusfjord, které je zapsané v seznamu UNESCO (foto č. 35 - 38) a pokračujeme směrem k jižnímu konci souostroví Lofoten. Tam ještě absolvujeme krátkou vycházku pro změnu k severnímu pobřeží (foto č. 39).
Z přístavního městečka Reine (foto č. 40, 41 a 48) jedeme lodí přes místní fjord (foto č. 42 a 43) na další trek po fjordech a jezerech severního Norska, resp. Lofot (foto č. 44 - 47).
Rybářské městečko A s nejkratším názvem na světě (foto č. 49 - 55). V podvečer se loučíme se souostrovím Lofoty (foto č. 56). Již na pevnině brzy ráno sledujeme Saltstraumen – pozorujeme proudy s nejrychlejším průtokem slané vody na světě (foto č. 57) a vodní víry.
Poslední zastávkou na naší cestě po Norsku je NP Rondane. Začínáme u jezera (foto č. 67), přes chatu Peera Gynta, kde mají výborné vafle (foto č. 58 - 61, 64 a 65), pak vystupujeme na Brakdalsbelgen 1.915 m. n. m. (foto č. 66 – hora v pozadí). Je krásné počasí, a tak se nám otevírají panoramatické výhledy (foto č. 62 a 63) na blízké i vzdálené okolí - kde se s námi loučí vrchol Snohetty, u kterého jsme před deseti dny své putování zahájili.
Poslední krátké zastavení tvoří Frognerův park s Vigelandovými sochami v Oslu (foto č. 68 - 71).

nazačátek